Polybios: Citace z díla
Veškeré citace pocházejí z překladu pořízeného P. Olivou a vydaného v edici Antická knihovna nakladatelství Arista - Baset.
O tom, kterak si Tarenťané z pýchy pramenící z jejich blahobytu pozvali Pyrrha z Épeiru:
AK sv. 80, Polybios: Dějiny III, kn. VIII/24.(1), str. 94
O cyklických změnách ústav.
Když svou nesmyslnou dychtivostí po slávě způsobí, že lidé přijímají dary a dožadují se jich, demokracie se začne rozkládat a mění se ve vládu násilí a pěstního práva. Lid si zvyká na to, že jej někdo živí, a očekává, že bude žít na cizí útraty, až se najde podnikavý a odvážný vůdce, jenž se pro svou chudobu nepodílí na správě obce. Zavládne násilí a pěstní právo, lid se srocuje, dochází k vraždám, k vyhánění občanů a k rozdělování půdy, až zcela zdivočí a najde opět pána a monarchu.
To je koloběh ústav, přirozená zákonitost, podle níž se ústavy střídají, proměňují a opět vracejí. Kdo to jasně pochopí, může snad pochybit v časovém odhadu budoucí ústavy, pokud však ve své předpovědi nepropadne zlobě nebo závisti, zřídka se ve zjištění růstu, úpadku či očekávané změny ústavy zmýlí.
AK sv. 80, Polybios: Dějiny III, kn. VI/9.(7-11), str. 21
Závěr výkladu o římské ústavě.
Když stát po odvrácení četných velkých nebezpečí, získá nadvládu a nespornou moc, je zřejmé, že tam v důsledku velkého blahobytu vzroste bohatství občanů a že budou nadmíru horlivě soupeřit o úřady a o jiné výhody. Jak tyto snahy zesílí, projeví se změna k horšímu spočívající v honbě za mocí, v opovrhování nízkým postavením a také v domýšlivosti a rozmařilosti. Těžit z této změny bude lid, jenž na jedné straně bude soudit, že mu škodí chamtivost některých lidí, a na druhé straně jej bude podněcovat lichocení těch, co se derou k moci. Tehdy vzplane hněvem a bude veškerá rozhodnutí přijímat s rozhořčením, nebude již ochoten poslouchat své vládce ani se s nimi dělit o moc, nýbrž bude chtít sám všechno řídit.
Za této situace vznikne ústava, která se honosí těmi nejkrásnějšími jmény, svobodou a demokracií, ale ve skutečnosti to bude to nejhorší, ochlokracie.
AK sv. 80, Polybios: Dějiny III, kn. VI/57.(5-9), str. 58
O významu náboženství a bohabojnosti
Myslím, že Římané vděčí za svou soudržnost tomu, co je v jiných státech předmětem opovržení, mám na mysli bohabojnost. Ta se u nich projevuje s takovou okázalostí a proniká do jejich soukromého života i do veřejného dění v obci, že ji nic nemůže překonat. Mnoho lidí to jistě překvapí.
Podle mého mínění to zavedli pro prostý lid. Kdyby totiž bylo možné vytvořit stát moudrých mužů, nebylo by toto opatření patrně nezbytné. Jelikož prostý lid je vcelku nestálý, překypuje nezákonnými požadavky, nerozvážným hněvem a násilnou zlobou, je možno jej držet na uzdě jen neviditelnou hrozbou a takovou okázalostí.
Myslím proto, že naši předkové tím, že zavedli lidu poznatky o bozích a představy o podsvětí, nejednali neuváženě ani nahodile, nýbrž že spíše nynější lidé tyto věci neuváženě a nerozumně odstraňují.
AK sv. 80, Polybios: Dějiny III, kn. VI/56.(6-12), str. 57